Clara and Four Realms

Ahoj, tady zase já. S novým nápadem. Poslední dobou se mi v hlavě honí spousta myšlenek a jedna z nich dává vzniknout tomuto článku. Každý z nás je určitě s něčím na sobě nespokojený , ať je to vzhled, chování, názory, atd... A já jsem se rozhodla pro takovou menší zkoušku. A ptám se Vás - jdete do toho se mnou ? :) Nedříve bych tu asi zmínila pár věcí, se kterými na sobě mám problém já. A budu se snažit psát věci, které mám možnost nějak ovlivnit . Pak jsou tu samozřejmě věci, které ovlivnit nelze a není úplně dobré soustředit veškerou pozornost je na ně. Věci si nechávám ráda pro sebe - a to i v případě, kdy je lepší se vyjádřit. Jsou věci, které jsem v sobě schopna udržet roky a pak je vnitřně sžírají čím dál tím víc. Držím je v sobě a bojím se, že jednou mé myšlenky přetečou a způsobí katastrofu velkého měřítka. A tady si dávám za cíl, pár takových věcí vyřešit a konečně uzavřít některé kapitoly svého života. Nechám se snadno ovlivnit - ať je to názory, chováním nebo čímkoliv ji...

Zdravím moji milí čtenáři ! Dnes jsem si pro vás připravila recenzi na knihu Muffin a čaj od Theo Addaira . Po knize jsem už nějakou dobu koukala, jelikož si ji většina lidí chválila. Když jsem ji viděla v knihkupectví, neodolala jsem a koupila jsem si ji.  Tato knihy vydaná v roce 2018 nakladatelstvím YOLI vypráví příběh dvou chlapců studujících na internátní škole. Daniel je nejlepším studentem školy, ale za to je velmi úzkostlivý, odměřený a střeží si své soukromí. Kit je zase veselý, přátelský a hlavně umělecky nadaný. Dalo by se říct, že chlapci nemají vůbec nic společného a jakákoliv komunikace je mezi nimi nemožná. Vše však změní muffin a čaj a taky jedna slohová práce. Chlapci si mezi sebou pouto budují pomalým, přesto osobitým způsobem. Kamarádství, které mezi nimi vznikne postupně přerůstá v něco hlubšího a celý tento proces mi přijde takový miloučký. Muffin a čaj je první kniha ze žánru LGBT, kterou četla, takže úplně nedokážu odhadnout reálnost sblížení tak, jak...

Tak se zase hlásím a s hrůzou zjišťuji, že jsem za celý červenec nevydala ani jeden článek. Mám nějaké rozepsané, ale cítím, že ještě nejsem připravená je vydat. Nevím, o čem tento článek bude... možná se to dozvím v průběhu jeho psaní... nebo bude prostě bezpointní. Asi začnu tím, proč jsem nic nenapsala. Jednoduchá výmluva - nebyl čas, ani chuť. Volno jsem využívala k odpočinku, menším výletům a většinu času trávím v práci (a za nic bych neměnila). Pokaždé přijdu domů a hned padnu do postele vyčerpáním. A nemám chuť cokoliv jiného dělat.  Ani si to neuvědomuju, ale ten čas plyne strašně rychle... Nevím, kam se pořád ztrácí. Na rovinu říkám, že minimálně dva týdny teď žádný článek ještě nebude, jelikož na nějakou dobu odjíždím pryč a počítač nechávám doma ;) (protože bych se k němu stejně nedostala....). Poslední dobou si strašně ráda užívám čas sama se sebou nebo se svými známými a nerada trávím čas ve virtuálním světě. Ale i tak ho tam trávím až moc, což se mi úplně nelíbí....

Ahoj, moji milí čtenáři.... zase na mne ta potvora přišla. A tou potvorou myslím čtecí krizi . O jedné krizi jsem psala ze začátku roku, kdy jsem následně byla schopna přečíst alespoň pár knih, ale momentálně nic.  Za poslední 4 měsíce jsem nepřečetla snad nic (ani povinnou četbu jsem nedočetla). Až někdy minulý týden se mi zase podařilo trošku číst a mám přečtené 2 knihy (což je pro mne momentálně úspěch) . Jednu knihu jsem četla si po desáté, tu druhou jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale jaksi k tomu nebyl čas a tu třetí, co momentálně čtu, teď čtu podruhé :D  Hodně knih jsem rozečetla, ale ani jednu z nich jsem jaksi nedočetla a to mám některé z těch knih opravdu ráda.... A to mě ze začátku tak moc bavily.... První rozečtenou knihou je světový bestseller Jíst, meditovat, milovat od Elizabeth Gilbertové . Musím říct, že mě bavilo asi tak prvních 50 stran a pak to šlo dolů z kopce . Příběh mi přišel nezajímavý, a taky moc duchovní (filozofické pochody ději hodně ubraly) ...

  A je to tu zas. Něco končí a něco nového začíná. A to je také ten důvod, proč jsem tu posledních pár týdnů nebyla moc aktivní. Ukončila jsem další etapu svého života a za pár měsíců se vrhám do další. Nechci, aby byl dnešní článek jen o mých vzpomínkách, ale také bych zde ráda trošku filozofovala. V našem životě se děje spousta věcí, prožijeme spoustu životních etap a každá taková etapa musí skončit. Některé z nich obrečíme a smutníme nad tím, že už je konec. A někdy jsme zase rádi, že už je to za námi.  Já tyto pocity mívala taky. V patnácti jsem byla ráda, že je první takové velké etapě konec, jelikož pro mne byla neskutečným utrpením a já jsem se v životě nedokázala posunout dál. Ale teď ? Na moji právě ukončenou etapu života budu vzpomínat s láskou. Na ten krásně strávený čas se skvělými lidmi, ale i na ty slzy, pot a dřinu, na probrečené noci, ale ten výsledek za to všechno prostě stojí. Nemá cenu smutnit, jelikož pokaždé musí něco jednou skončit, ale na druhou stranu...

Zdravím moji milí čtenáři ! Konečně přináším článek s místy, která bych chtěla navštívit . V tomto článku si vytvořím takový seznam míst a v dalších článcích se je pak pokusím zreflektovat , tak jako Berlín. Už od loňska mám vyhlédnutých pár takových míst, ale bohužel se mi na ně nepodařilo dostat.... Prvním místem je Brněnské podzemí . Kdysi jsem již navštívila Kostnici u sv. Jakuba , ale zbytek už ne. Nejvíce mě láká protiatomový kryt Denis , který je vyražen do skály pod brněnským Petrovem. Dále tu pak máme labyrint pod Zelným trhem , který taky vypadá velmi zajímavě a v neposlední řadě  vodojemy na Žlutém kopci , které se  veřejnosti otevřeli teprve nedávno. Ačkoli v Brně trávím dost času, tak přiznávám, že většinu památek jsem nikdy nenavštívila (jsem ostuda). Druhým místem, jehož fotografie můžete spatřit snad všude je klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích . Toto místo vypadá opravdu pohádkově a já už nějakou dobu sbírám odvahu, abych se tam jela podívat. V Litomyš...

Zdravím moji milí čtenáři ! Dnes jsem tu po dlouhé době s recenzí, ale tentokrát ne s ledajakou. Recenzi na Silo jsem napsala už před více něž rokem , když se tento blog jmenoval úplně jinak a měl trošku jiné zaměření. Přišlo mi docela škoda, aby tato recenze ležela ladem, tak jsem se ji rozhodla trochu poupravit a publikovat znovu ;) Silo je prvním dílem stejnojmenné trilogie od amerického autora Hugha Howeyho . Základem pro trilogii byla povídka The Wool , která se stala velmi oblíbenou. Na její popud vzniky knihy Silo, Turnus a Prach . Já jsem všechny tři přečetla jedním dechem. Země je ve zpustošeném stavu a je neobyvatelná. Každý by v tomto světě zemřel na následky toxinů, které se vyskytují ve vzduchu. Z tohoto důvodu lidé žijí v obrovských válcovitých objektech, které se nachází pod zemí - v silech . Silo má zavedený řád a neexistuje, aby někdo z jeho obyvatel snil o světě venku. Pokud vysloví tento sen nahlas, je poslán čistit. A čištění znamená jistou smrt. Ne všichni o...