Začátky a konce

 

A je to tu zas. Něco končí a něco nového začíná. A to je také ten důvod, proč jsem tu posledních pár týdnů nebyla moc aktivní. Ukončila jsem další etapu svého života a za pár měsíců se vrhám do další.

Nechci, aby byl dnešní článek jen o mých vzpomínkách, ale také bych zde ráda trošku filozofovala. V našem životě se děje spousta věcí, prožijeme spoustu životních etap a každá taková etapa musí skončit. Některé z nich obrečíme a smutníme nad tím, že už je konec. A někdy jsme zase rádi, že už je to za námi. 

Já tyto pocity mívala taky. V patnácti jsem byla ráda, že je první takové velké etapě konec, jelikož pro mne byla neskutečným utrpením a já jsem se v životě nedokázala posunout dál. Ale teď ? Na moji právě ukončenou etapu života budu vzpomínat s láskou. Na ten krásně strávený čas se skvělými lidmi, ale i na ty slzy, pot a dřinu, na probrečené noci, ale ten výsledek za to všechno prostě stojí.

Nemá cenu smutnit, jelikož pokaždé musí něco jednou skončit, ale na druhou stranu zase něco nového začíná. A vzpomínky - ty nám zůstanou vždycky ;) A pokud ne jenom v naší mysli, tak si myslím, že každý z nás má něco, co nám toto období bude připomínat (ať je to například maturantská stužka, kolektivní fotografie,.....).

Život jde dál. A je na každém z nás, jestli se stále budeme ohlížet za minulostí nebo v ní dokonce budeme žít. A bude nám to k něčemu ? Ne. Nebude. Život jde totiž dál a je pouze na nás, jestli budeme žít v "minulosti" nebo se konečně přesuneme do přítomnosti a budeme žít tady teď. Budeme brát, co nám život nabídne. Budeme se posouvat. Budeme žít a nebudeme jen tesknit. 

Možná to teď vypadá, že oprostit se od minulosti je jednoduché. Není. Rozhodně není a sama to vím. Je pár věcí, díky kterým stojím na místě a nemohu se pohnout, ale postupně se s nimi vyrovnávám. Vůbec mi nezáleží na tempu, kterým se posouvám, ale důležité je to, že se POSOUVÁM. Nenechme maličkosti, aby nám bránili v prožívání našeho života. Zkusme je překonat. A hlavně zkusme jít dál.

Mám pro Vás jeden tip, který mi pomáhá. Mám svůj milovaný deník, o kterém jsem se v jednom článku myslím už zmiňovala. Je to takový pomocník ve všem. Uchovávám si v něm zážitky pomocí fotografií, zápisků a myšlenek. Píšu si tam cíle, kterých chci dosáhnout a PROČ jich chci dostáhnout. Je důležité a velmi nápomocné, vidět to napsané černé na bílém. Tenhle deník mi připomíná to, kým jsem a jak jsem se tím člověkem stala. Co všechno jsem překonala a dodává mi odvahu. Já mám deníček, blog a někdo má jako pěknou vzpomínku na svůj život Instagram ;) 

Je pro mne důležité, abych si sama uvědomila, že čas plyne dál a všechno jednou musí skončit. A co přijde po tom ? Nemusí to být nic špatného. Proč to brát hned negativně ? Já se na další etapu svého života těším, ačkoliv vím, že bude náročnější jak ta dosavadní. V mysli to mám nastavené tak, že jsem s tím vším smířená a ani moc nevím, jak se mi to povedlo.... Ale vím, to, že toto smíření se mi dost pomohlo ;)

Tak se radujte i z maličkostí a užívejte si života, co to jde :) Na závěr bych se Vás chtěla zeptat, jakým stylem si uchováváte vzpomínky - jsem jediná, která ještě vede deník, nebo jste se všichni již přesídlili na Instagram či jiné sociální sítě ? :D

Mějte se krásně :)

Klárka

P.S. Doufám, že se Vám aspoň trošku líbí nový vzhled blogu, na kterém ještě stále pracuju. S tím předchozím jsem nebyla moc spokojená, jelikož mi úplně nevyhovovalo rozvržení motivu :(