Clara and Four Realms

Ahoj milí čtenáři ! Dnes bych opět ráda zabloudila do oblasti seriálů a ráda bych zde shrnula poznatky nové Winx Sagy . Na novou verzi Winx od Netflixu jsem narazila úplně náhodou na internetu a jelikož jsem jako malá Winx milovala, řekla jsem si, že dám tomuto šestidílnému seriálu šanci . Jeden díl se časově pohyboval od 45 minut do cca jedné hodiny. Pokud znáte animovanou verzi Winx , tak ta se od té hrané velmi liší . Samotné složení Winx clubu je jiné. Základem party je však stále ohnivá víla Bloom , které mě celý seriál neskutečně štvala, jelikož se chovala jako pitomá naivka, myšlenková víla Musa , vodní víla Aisha , samozřejmě princezna Stella ze Solárie a na závěr Terra - obézní, ale za to taková ta správná a hodná kamarádka :) Oproti animované verzi zde chybí víly Techna a Flora . Celá zápletka je velmi jednoduchá - je postavená na tom, že Bloom byla podvržena do prvního světa , kde ji objeví Farah Downingová , ředitelka  Alfey (školy pro víly a víláky). Zde

Ahoj milí čtenáři ! Opět Vás vítám u dalšího knižně zaměřeného článku , ve kterém bych Vám chtěla popsat, jak se vyvíjí můj vztah ke knihám. Troufám si říct, že knihy mám ráda od té doby, co jsem se naučila číst (ale už jako malá jsem měla ráda, když mi někdo četl). Četla jsem hodně románů pro dívky , především ty o internátních školách, koních a baletu a samozřejmě jsem všechno chtěla prožívat jako hrdinky těchto knih. Když mi bylo asi tak 14, chtěla jsem číst to, co četli ostatní , díky čemuž jsem se dostala například k Divergenci, Hunger Games a Univerzitě výjimečných . Celou sérii Divergence mám přečtenou několikrát horem spodem a ještě loni jsem měla na tapetě v telefonu symboly frakcí. Když jsem se však rozhodla knihu vytáhnout a přečíst si ji znovu, tak jaksi zmizelo to dobré, co jsem v ní viděla . Tris mě najednou začala nehorázně štvát a celé mi to přišlo značně dětinské ..... Přemýšlela jsem, čím to asi je a dospěla jsem k tomu, že jak stárnu, tak se mi mění vkus . Na

  "Nebreč nad rozlitým mlékem." Věta, kterou každý z nás alespoň jednou v životě slyšel. Bohužel každý z nás nad ním dokáže brečet . I já. A poslední dobou se mi to stává celkem často. Tento článek bude asi spíš takovým povzbuzením pro mou osobu , ale třeba si z něj něco odnesete i Vy, čtenáři. Ještě donedávna jsem měla velkou motivaci něco dělat . Motivaci k učení, k životu, k pohybu. Poslední týden nemám opravdu žádnou . A proč ? Přijde mi, že je můj život momentálně nenaplněný a k ničemu. Že já jsem k ničemu . Už od pondělka jsem se cítila jak přejetá bagrem. S těmito pocity se však snažím bojovat . Největší radost mi udělalo, když jsem všechny věci do školy měla vypracované už v pátek krátce po poledni a nedělala jsem je večer místo koukání na seriál. Další věcí, která mi pomáhá je pohyb - pravidelně chodím na procházky 2x - 3x za den (mám velmi akčního psa, abyste si nemysleli :D), ale úplně nejraději mám kolečkové brusle . Konečně jsem si pořídila nové, jelikož tě