Pláč nad rozlitým mlékem

 


"Nebreč nad rozlitým mlékem." Věta, kterou každý z nás alespoň jednou v životě slyšel. Bohužel každý z nás nad ním dokáže brečet. I já. A poslední dobou se mi to stává celkem často.

Tento článek bude asi spíš takovým povzbuzením pro mou osobu, ale třeba si z něj něco odnesete i Vy, čtenáři.

Ještě donedávna jsem měla velkou motivaci něco dělat. Motivaci k učení, k životu, k pohybu. Poslední týden nemám opravdu žádnou. A proč ? Přijde mi, že je můj život momentálně nenaplněný a k ničemu. Že já jsem k ničemu. Už od pondělka jsem se cítila jak přejetá bagrem.

S těmito pocity se však snažím bojovat. Největší radost mi udělalo, když jsem všechny věci do školy měla vypracované už v pátek krátce po poledni a nedělala jsem je večer místo koukání na seriál. Další věcí, která mi pomáhá je pohyb - pravidelně chodím na procházky 2x - 3x za den (mám velmi akčního psa, abyste si nemysleli :D), ale úplně nejraději mám kolečkové brusle. Konečně jsem si pořídila nové, jelikož těm starým jsem musela dát po sedmi letech sbohem.

Doufám, že mi toto bude pomáhat i nadále, jelikož se opět blíží moje každoroční přednarozeninová krize z toho, že už jsem zase děsně stará, ale neužívám si života stejně jako moji vrstevníci a nedokážu dělat věci, které oni zvládají.... Tato krize trochu pominula loni na konci dubna, kdy jsem si konečně byla schopna najít brigádu (rok předtím jsem psala na asi 10 míst a bylo z toho velké prd a já pak brečela nad svou neschopností....). Zase jsem si začala aspoň trochu užívat života a žila jsem alespoň nějaký sociální život. Od podzimu to opět není bohužel úplně fajn a já mám pocit, že mentálně degraduju zpátky do svých dvanácti let.....

A abych se konečně dostala k tomu pláči nad rozlitým mlékem - téměř pořád mám pocit, že je tohle všechno okolo moje vina. Vyčítám si, že jsem nikdy nebyla tak společenská a průbojná jako ostatní. Vyčítám si, že jsem si neužívala věcí, kterých si užívali moji vrstevníci. Vyčítám si to, že momentálně nemám možnost to napravit. Ale opravdu se tím pláčem nad rozlitým mlékem něco vyřeší ?

Ne. Nemůžu změnit, to co bylo. Ale můžu se z toho poučit a můžu se vyvarovat těch stejných chyb. A taky můžu udělat něco pro sebe. Můžu to zvládnout v budoucnu. Proto tento článek píšu - abych se na něj zpětně podívala a řekla si : Nevzdávej to !

Vím, že si tady teď vylévám srdce a to opravdu hodně, ale do tohoto blogu dávám kousek své duše. A toto je jeden z nich.

A co vlastně chci, abychom si z tohoto článku odnesli ? Že brečet nad rozlitým mlékem opravdu nemá cenu. Snažme se brát život tak jak je a učit se. 

Klárka

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Pocity tak věrohodně a výstižně popsané, že už to je obdivuhodné. Závěr pravdivý.Skvělé
      ☺☺☺☺

      Vymazat
    2. Moc děkuji za pěkný komentář :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hypotéza lásky

O čem byl rok 2022

Sportem ku zdraví