Jak některé knihy přicházejí a jiné odcházejí

Ahoj milí čtenáři ! Opět Vás vítám u dalšího knižně zaměřeného článku, ve kterém bych Vám chtěla popsat, jak se vyvíjí můj vztah ke knihám.

Troufám si říct, že knihy mám ráda od té doby, co jsem se naučila číst (ale už jako malá jsem měla ráda, když mi někdo četl). Četla jsem hodně románů pro dívky, především ty o internátních školách, koních a baletu a samozřejmě jsem všechno chtěla prožívat jako hrdinky těchto knih.

Když mi bylo asi tak 14, chtěla jsem číst to, co četli ostatní, díky čemuž jsem se dostala například k Divergenci, Hunger Games a Univerzitě výjimečných. Celou sérii Divergence mám přečtenou několikrát horem spodem a ještě loni jsem měla na tapetě v telefonu symboly frakcí. Když jsem se však rozhodla knihu vytáhnout a přečíst si ji znovu, tak jaksi zmizelo to dobré, co jsem v ní viděla. Tris mě najednou začala nehorázně štvát a celé mi to přišlo značně dětinské.....

Přemýšlela jsem, čím to asi je a dospěla jsem k tomu, že jak stárnu, tak se mi mění vkus. Najednou jsem ztratila chuť číst přeslazené příběhy pro teenagery a nedokážu se s osudy postav sžít. Vypozorovala jsem na sobě, že knihu dokážu tak nějak číst, dokud nepřesáhnu věkovou hranici hlavní postavy.

Myslím si, že dost z nás zná také sérii knih o Viky od Lauren Myracle, kde v každé z knih popisuje rok svého života, podle toho, kolik Viky zrovna je (díly 10, 11, 12, 13 a 14). S Viky jsem toho prožila hodně a doufala jsem, že v jejím věku budu stejná jako ona. Ale to samozřejmě nestalo (a kdo to nečekal, že....). Tak zaprvé - nejsem americká teenagerka a zadruhé - nemůžu být na chlup stejná jako Viky. Došlo mi, že životy teenagerů, tak jak jsou popisovány v různých románech jsou v normálním životě normálního smrtelníka nereálné..

A pak jsem se ve čtení dostala dál. Začala jsem číst detektivky, z nichž určitě vede Trilogie Milénium od Stiega Larssona (vřele doporučuji), pár knih od Jo Nesba, Dokonalá od Gilly McMillanové a momentálně bych se chtěla pustit do dalších knih od J.P Delayneye (Ta přede mnou). 

Poté mě také fascinují knihy s tématikou 2. světové války - mám doma Zlodějku knih, Hanu nebo také mou srdcovku Skleněný pokoj, na kterou jsem loni na podzim psala recenzi. 

A to, že miluju sci-fi už snad nemusím ani zmiňovat :D Doma se mi to hemží Star Trekem, Jurským parkem, filmovým přepisem 2. Dne nezávislosti a dalšími podobnými knihami (a mimochodem, Silo je naprosto super). A na závěr nemůžu nezmínit Sirotčinec slečny Peregrinové od Ransoma Riggse.

Jsem zvědavá, jak se můj čtenářský styl bude dál vyvíjet, ale to nám ukáže až čas..... Ještě jsem si vzpomněla, že mi doma už jak dlouho leží Nový měsíc (Twilligt Saga) a myslím, že na upírské romance jsem už opravdu stará (ale o tom zas jindy). Na druhou stranu musím podotknout, že první díl Stmívání se mi na rozdíl od filmu, který byl naprosté utrpení, četl dobře ;)

No nic, já už dneska radši končím.... Abych to shrnula - jsou knihy, které se nám v určitém věku líbí, ale někdy je na čase je nechat jít a přesídlit na literaturu, která nám dá něco víc (čímž rozhodně neříkám, že na ně máme úplně zanevřít....). A také je dobré vyzkoušet i něco jiného - pořád je tu možnost, že se nám jiný žánr, než ten na který jsme zvyklý, zalíbí :)

Klárka